Vážení návštěvníci. Vítejte na vebových stránkách našeho sboru dobrovolných hasičů. Tyto stránky byly vytvořeny pro lepší prezentaci našeho sboru, budou zde prezentovány výsledky naší práce a další činnosti. Dozvíte se zde něco o historii našeho sboru, o jeho současné podobě i tom jak dnes žijeme a co děláme. Doufám, že se při prohlížení našich stránek občas pobavíte, občas se zamyslíte nad tím co děláme a občas si připomenete to, co už je za námi. Přeji Vám příjemné brouzdání našimi stránkani.
Historie našeho sboru
Historie Sboru dobrovolných hasičů Velké Karlovice – Podťaté sahá do druhé poloviny 20.let. Bylo to přesně 10. Června 1928, kdy na popud tehdejšího starosty naší obce pana Minarčíka bylo v našem údolí provedeno velké námětové cvičení, při kterém byla ustanovena pobočka Sboru dobrovolných hasičů. U jejího zrodu tenkrát stáli bratři Dobrovský Adolf, Dorňák Jan, Dorňák Josef, Chuděj Alois, Chuděj Jan, Maceček Petr, Malý Jaroslav, Malý Rudolf, Mužík Ludvík, Chuděj František, Paprskář Jan, Paprskář Jindřich, Paprskář Josef a Valchář Jan.
Jelikož byli ustanoveni jako pobočka, neměli vlastního starostu ani velitele, pouze velitele čety, kterým byl zvolen bratr Dorňák Jan, zbrojíře bratra Malého Jaroslava a zapisovatele bratra Jana Paprskáře.
Ihned po svém vzniku, se tito naši členové pustili do obětavé a činorodé práce, prováděli cvičení, pořádali zábavy, hráli divadlo a tak si vydělávali peníze na zakoupení potřebných výstrojí a výzbrojí, které si jinak museli kupovat za vlastní prostředky.
Zpočátku našim členům sloužila jako hasičská zbrojnice dřevěná kůlna na dvoře Podťatské školy, kterou si postavili z materiálu, který sami darovali bez nároku na jakoukoliv náhradu.
První vybavení bylo špatné, neboť ruční stříkačka, kterou dostali od mateřského sboru, měla slabý výkon a její obsluha byla velice namáhavá.
V roce 1934 na valné hromadě konané dne 24. dubna se náš sbor osamostatnil a zvolil si své vlastní vedení. Prvním starostou byl zvolen bratr Holčák Jiří, náčelníkem bratr Dorňák Jan a jednatelem bratr Tetter Miroslav. Prvním úkolem samostatného sboru byla výstavba nové hasičské zbrojnice, jelikož stávající již nestačila pojmout přibývající materiál a výzbroj. Tu se také podařilo v roce 1935 postavit, posvětit a slavnostně uvést do provozu. Dřevo na její výstavbu darovali sami členové, ostatní materiál zakoupili z peněz získaných převážně z prodeje dřeva, které měli navíc. V roce 1938 si dokázali zakoupit novou, v té době jednu z nejmodernějších hasičských stříkaček značky Pařík o výkonu 600 litrů za minutu.
Jelikož hodně našich členů bylo z údolí Tísňav a další se hlásili, bylo po dohodě se starostou Malých Karlovic rozhodnuto, že si založí v Tísňavách vlastní sbor a oni přestoupí do něj. Toto se s našim přispěním v roce 1937 uskutečnilo. Rok 1939 přinesl velké změny do života sborů. Okupace naší vlasti, nástup fašismu a II. světová válka přinesla značné škody, jak na výzbroji a technice, tak i na ztrátách na životech a majetku našich spoluobčanů. V Mathausenu byl umučen náš člen bratr Valchář z Kubáňů. Činnost sborů byla značně omezena a po skončení války se jen pomalu a těžce rozbíhala. Ale přece se podařilo činnost obnovit a ještě zvelebit. Vždyť již v roce 1951 si sbor za vlastní prostředky koupil hasičské auto, populární Anču, které dlouho a dobře sloužilo.
Únorové události roku 1948 a následující léta přinesla velké změny i v životě našeho sboru. Veškerý majetek přešel do správy tehdejších národních výborů. Ty taky převzaly veškerou odpovědnost za požární ochranu i vybavení sborů. V roce 1953 došlo i ke změně názvu, byli zrušeni hasiči, stali se z nás požárníci. Dosti dlouho se zdálo, že některé změny v organizační struktuře povedou k lepšímu. Vždyť již v roce 1953 zakoupil tehdejší národní výbor pro náš sbor motorovou stříkačku PS – 8, která nám velmi dlouho a velmi dobře sloužila, vyřazena byla až v druhé polovině 90.let a provozu schopná je dones. Stará stříkačka Pařík byla dána na Světlou jako záloha pro horní konec Podťatého s vlastním družstvem. Jak přibývala technika, začínala být stávající zbrojnice malá, a tak se začalo uvažovat o výstavbě nové, větší a modernější budovy. Po různých průtazích a těžkostech se v roce 1958 s její výstavbou započalo. Stavěla se svépomocí převážně z vlastního materiálu. Naši členové opět darovali dřevo, bratři Valchář Jan a Dorňák Josef darovali pozemek, sami jsme si nalámali kámen, již zmiňované auto Anča dovezlo převážnou část materiálu na tuto stavbu, bylo odpracováno mnoho brigádnických hodin, až nakonec byla hasičská zbrojnice dostavěna a v roce 1962 slavnostně otevřena.
V roce 1964 nám byl zakoupen náhradní automobil T – 805, který jsme si sami upravili a předělali pro naši potřebu. Tento nám opět sloužil až do druhé poloviny 90. Let,kdy byl vyřazen a prodán. V roce 1980 jsme dostali požární stříkačku PS – 12, která slouží po generální opravě dodnes. V současné době máme také autocisternu Praga V3S o obsahu 4 kubíků vody, kterou nám obecní úřad Velké Karlovice zakoupil v roce 1996, a to od hasičů z Horní Bečvy. Toto vozidlo je díky své stavbě a jízdním vlastnostem velmi vhodné do našeho kopcovitého terénu, jak jsme se již mnohokrát přesvědčili. Dokáže vyjet i tam, kam se jiná těžká technika nedostane.
Zalistujeme-li v historii našeho sboru, zjistíme, že naše jednotka musela zasahovat asi v 90 případech u požáru. Měli jsme i několik případů, kdy jsme hasili i více dnů. Jako například stodola a kravín na Světlé, kde jsme byli 3 dny, nebo u senážních věží, které hořely i více jak týden. Zažili jsme také asi deset živelných pohrom – povodně nejen v Podťatém, ale i v ostatních částech naší obce. Naše jednotka pomáhá i při čištění místních komunikací a jiných technických zásazích. Za dobu existence našeho sboru se v našem vedení vystřídalo 6 starostů, 9 velitelů, 10 jednatelů a 6 hospodářů.
Hodně práce jsme vykonali i na poli kulturním, ať to byly dříve divadelní představení, pak společenské zábavy, plesy, výlety, které jsme dlouhá léta pořádali na louce u zbrojnice, poté na pozemcích pana Hodule. V současné době máme od obce pronajatou část zahrady u bývalé Podťatské školy, kde jsme si vybudovali a stále ještě doplňujeme nezbytné zázemí k jejich konání. V současné době zde každoročně pořádáme v květnu Smažení vaječnice a v červenci Výlet v přírodě. Pořádali jsme a pořádáme různé besedy, přednášky, školení.